Poslední blokovou výjimkou, která byla zaměřena prakticky výhradně na prodej i servis motorových vozidel a jejich náhradní díly, bylo Nařízení Komise (ES) č. 1400/2002. Její platnost skončila 31. května 2010. Pro oblast prodeje vozidel pak byla prodloužena o 3 roky, do 31. května 2013. Jaká pravidla ale platí nyní?
„V otázce servisních služeb bych dal vždy přednost seriózní kvalitě před nižší cenou spojenou s nižší kvalitou. Ona se totiž snížená kvalita většinou ve výsledku tak či onak prodraží“, vysvětluje Ing. Josef Lhoták, prezident Svazu prodejců a opravářů motorových vozidel České republiky (SAČR).
Na to jsme se zeptali Ing. Josefa Lhotáka, prezidenta Svazu prodejců a opravářů motorových vozidel České republiky (SAČR). Zajímala nás také problematika záručních oprav a pravidelného servisu v autorizovaných a nezávislých servisech. A řešili i kvalitu originálních a neoriginálních náhradních dílů…
Jaká pravidla nyní platí pro oblast poprodejních služeb (aftersales) a podle čeho se řídí autoservisy a prodej automobilů a náhradních dílů?
Pro oblast servisu a náhradních dílů, zjednodušeně uvedeno, platí od 1. června 2010 bloková výjimka pro poprodejní trh, přesněji Nařízení Komise (EU) č. 461/2010. To je ale velmi stručná směrnice. V Úředním věstníku Evropské unie to představuje necelých šest stran formátu A4. Obsahuje vlastně jen tři podstatná ustanovení týkající se navíc jen náhradních dílů.
Daleko obsáhlejším a obsažnějším dokumentem, byť se nejedná přímo o nařízení Evropské komise, je ve stejném termínu vydaný materiál „Sdělení Komise – Doplňkové pokyny k vertikálním omezením v dohodách o prodeji a opravách motorových vozidel a distribuci náhradních dílů pro motorová vozidla“.
Takže servisy a prodej náhradních dílů se dnes řídí jen velmi stručnou směrnici EU? Podrobnější směrnice, jako tomu bylo v minulosti, neexistuje?
Ano, je to tak. Pro oblast servisu motorových vozidel a jejich náhradních dílů tedy bloková výjimka skutečně existuje, ale jen v podobě ono krátkého Nařízení Komise (EU) č. 461/2010, a to bude platit až do 31. května 2023.
A co od 1. června 2013 nyní platí pro oblast prodeje nových vozidel?
Taky tzv. bloková výjimka, mimochodem nazývá se někdy jako obecná či všeobecná bloková výjimka, opět přesněji Nařízení Komise (EU) č. 330/2010, o použití čl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě. Jenomže jde obsahově o obecnou blokovou výjimku, zahrnující nejenom prodej automobilů a motocyklů, ale třeba domácích spotřebičů, elektroniky až po prodej hamburgerů. To už bohužel není žádná typicky „autařská“ bloková výjimka. Bude platit do 31. května 2022.
… as jakými změnami je potřeba počítat v budoucnosti?
Že by v dohledném časovém horizontu spatřila světlo světa nějaká nová „autařská“ bloková výjimka, není reálné. Evropská komise dnes zvažuje každé nové nařízení, aby nebyla obviňována z příliš velkého svazování členských zemí nejrůznějšími předpisy. Takže Evropská rada pro obchod a opravy motorových vozidel (CECRA) se sídlem v Bruselu, která sdružuje především evropské svazy prodejců a opravářů motorových vozidel, včetně SAČRu, a rovněž národní svazy autorizovaných dealerů jednotlivých značek, se snaží o prosazení některých ustanovení, o která zejména autorizovaní dealeři se skončením platnosti Nařízení č.1400/2002 přišli.
O co ve zkratce konkrétně jde?
Shrnul bych to jednoduše do tří bodů:
- jasně deklarované právo na prodej více značek automobilů, a to i v jednom showroomu,
- právo na prodej autoservisu jinému dealerovi dané značky bez ztráty dealerské smlouvy a bez souhlasu výrobce / importéra,
- právo na náhradu investic vyžádaných ze strany výrobce / importéra v případě, že ten vypoví dealerskou smlouvu bez závažných důvodů.
Určitý předpoklad pro prosazení uvedených bodů je v rámci agendy expertní skupiny GEAR 2030, vytvořené Evropskou komisí, která řeší soubor otázek spojených s vývojem automobilového průmyslu, ale i s konstrukcí automobilů, jejich distribucí apod.
V oblasti nezávislých autoservisů se stále usiluje o jejich kompletní a nediskriminovaný přístup ke všem technickým informacím, školením a přístrojům. V této záležitosti je však pokrok tak značný, že to v dohledné době zřejmě přestane být akutním problémem.
Má zmíněná obecná bloková výjimka, tedy Nařízení Komise (EU) č. 330/2010, nějaký vliv na prodeje automobilů?
To je možné brát ve dvou rovinách. Zda měla nebo má tato obecná bloková výjimka vliv na prodej automobilů ve smyslu vztahů výrobců vozidel nebo jejich importérů a autorizovaných dealerů nebo zda měla a případně má vliv na počty prodávaných automobilů.
Pokud jde o vztahy či vertikální dohody výrobců vozidel a jejich importérů s autorizovanými dealery, znamenal konec „autařské“ blokové výjimky kupříkladu i konec stanovených výpovědních lhůt ze strany výrobců a importérů, kteří také nemají povinnost výpověď dřívějším způsobem zdůvodňovat. Autorizovaní dealeři ztratili rovněž právo na převod smlouvy v rámci stávající značkové distribuční sítě bez souhlasu výrobce vozidel. Obecná bloková výjimka taky nezná možnost arbitráže nezávislým znalcem, tedy v intencích dřívější „autařské“ blokové výjimky. Dealerovi by také mohla vzniknout povinnost prodeje jen jedné značky vozidel, byť toto se v praxi fakticky neuplatňuje. Tak bych mohl pokračovat, ale obávám se, že by to pro čtenáře nebylo zajímavé, a tudíž i smysluplné.
A obecná bloková výjimka a počty prodejů automobilů? Tak v tomto ohledu nemá žádný vliv. Nebo mě alespoň momentálně nic nenapadá.
Prodejci i autorizované servisy své zákazníky občas tlačí k tomu, aby svá auta v záruce servisovali v autorizované síti. Jenže v rámci větších vozových parků je úspora za servis v nezávislé síti výrazná. Co byste flotilovým manažerům doporučil?
Pokud otázce dobře rozumím, pak vychází z okolnosti, že majitelé automobilů, které jsou ještě v záruce, mohou provádět běžnou údržbu a servisní prohlídky/inspekce nejenom v autorizovaných, ale i v nezávislých autoservisech. Pokud nezávislý autoservis provede uvedené práce kvalitně a v souladu s předpisem výrobce vozidla, pak to nemůže mít žádný negativní dopad na uznání případné záruky. To stále platí a autorizované servisy to vesměs i akceptují. Na druhou stranu je třeba připomenout, že pokud jde vyloženě o záruční opravy, může je provádět jen autorizovaný autoservis. Ale to je jistě obecně známé.
Neoriginální náhradní díly mohou mít stejnou kvalitu jako ty originální. To pokud pocházejí například ze stejné výrobní linky, jen třeba nemají logo příslušné značky nebo jsou jinak balené.
Jinou záležitostí je provádění údržby a oprav u vozidel, které už nejsou v záruce. To pak samozřejmě závisí na každém majiteli, privátní osobě nebo firmě, kde bude tyto úkony objednávat. Jakou finanční úsporu znamená pro větší vozové parky volba nezávislého autoservisu, to závisí na okolnostech i schopnosti vyjednat si individuální podmínky. Automaticky to nemusí znamenat, že nezávislý autoservis bude vždy v globálu levnější, ale v řadě případů tomu tak je.
A doporučení flotilovým manažerům? Víte, já mám rád konkrétní odpovědi nebo případně konkrétní doporučení. Jenomže v této záležitosti to dost dobře možné není. To by se muselo jednat vždy „ad hoc“. Tedy případ od případu. A vždy by tomu musela předcházet konkrétní analýza té které flotily. Takže alespoň osobní názor.
Já bych ve věci servisních služeb dal vždy přednost seriózní kvalitě před nižší cenou spojenou s nižší kvalitou. Ona se totiž snížená kvalita většinou ve výsledku tak či onak prodraží. Abych byl správně pochopen, tím zároveň deklaruji, že neexistuje paušální preference těch či oněch autoservisů.
Jaké jsou podle vás největší výhody a nevýhody při využívání služeb v autorizovaném a nezávislém servisu? Na co by si měli dát zákazníci největší pozor?
Obě kategorie autoservisů – tedy autorizované i nezávislé – mají obecně z hlediska klasických zákazníků svoje přednosti. Autorizované autoservisy musí dodržovat určité standardy předepsané výrobci vozidel nebo importéry, musí mít k dispozici předepsané technologické vybavení, mechanici absolvují řadu předepsaných školení a tyto autoservisy jsou také různým způsobem výrobcem nebo importérem kontrolované. To bezesporu zajišťuje určitou úroveň služeb.
Nezávislé autoservisy jsou zpravidla zákazníkovi z hlediska dojezdu dostupnější, kontakt s majitelem servisu nebo jeho pracovníky je bližší, víc osobní, často vstřícnější a také ceny za poskytnuté služby jsou v průměru nižší než za srovnatelné v servisech autorizovaných. Ale to vše je známé jak motoristické veřejnosti, tak firemní klientele. A není to za každých okolností pravidlem.
Bloková výjimka zlepšila konkurenční prostřední především v autoopravárenství.
Já si v té souvislosti dovolím ještě jednu poznámku. Ostatně řekl jsem to už vícekrát. Je nesprávné, nepřesné a často i zavádějící rozdělovat z hlediska kvality autoservisy na značkové/autorizované a neznačkové/nezávislé, paušalizovat to a rádoby odborně hodnotit. Pokud už někdo chce autoservisy nějak klasifikovat, pak na “dobré” a řekněme “méně dobré”. V tom je třeba spatřovat rozdíl. Kvalitní práci a služby může totiž zcela nesporně poskytovat jak autorizovaný, tak nezávislý autoservis, velký či malý autoservis.
Ostatně žádný “autoservis” jako takový nikdy žádný automobil sám neopravil. To dělají vždy konkrétní lidé. Ti jsou vynikající, dobří či průměrní nebo i podprůměrní. Ale to platí pro autorizované i nezávislé autoservisy.
Suma sumárum – autorizované autoservisy mají své specifické přednosti, své plusy, ale totéž lze říci i o těch nezávislých. Vybavení mohou mít dnes obě skupiny prakticky stejné. Jsem naprosto přesvědčený, že je v zájmu zákazníků i hospodářské soutěže v České republice, aby na daném trhu působily jak autorizované, tak nezávislé autoservisy. Zdůrazňuji, co nejlepší autoservisy!
Jaký názor máte na originální a neoriginální náhradní díly? Jak se liší kvalitou?
Na tuto, byť zcela logickou otázku, bohužel neexistuje nějaká jednoznačná odpověď. Originální náhradní díly mají kvalitu dílů používaných v prvovýrobě vozidel. To garantuje jejich kvalitu, ale neplatí to vždy a absolutně. Kdyby tomu tak bylo, tak by nemuseli výrobci či importéři realizovat tolik svolávacích akcí.
Neoriginální náhradní díly, když už to tak budeme nazývat, můžou mít stejnou kvalitu jako ty originální. To pokud pocházejí například ze stejné výrobní linky, jen třeba nemají logo příslušné značky nebo jsou jinak balené.
Další kategorii v této skupině představují náhradní díly, které vyrábějí jiní výrobci než ti, co dodávají do prvovýroby, ale ač neoriginální, mají s originálními díly srovnatelnou kvalitu.
Samozřejmě existují i neoriginální díly poněkud nižší kvality, než mají díly originální. Pro určitý druh oprav a určité automobily to představuje vcelku přijatelnou alternativu. Na trhu jsou však bohužel i neoriginální náhradní díly, jejichž jedinou „kvalitou“ je jejich nízká cena. Ve výsledku ale mohou být pro zákazníka hodně drahé. Prostě něco ve smyslu, „nejsem tak bohatý, abych mohl kupovat hodně laciné věci“.
Zájem o využívání služeb nezávislých servisů stoupá i mezi poskytovateli operativního leasingu. Co jsou podle vás hlavní důvody?
To je otázka spíše pro poskytovatele operativního leasingu. Služby nezávislých autoservisů vyhledávají za účelem využití předností těchto autoservisů, o kterých už byla zmínka. Důležitou roli přitom hraje jednak určitá operativnost nezávislých servisů, a co bychom si povídali, pochopitelně taky cena služeb.
