Jaké závady vlastně lze na opravovaném laku reklamovat a jaké nikoli?
Otázka uplatňování reklamací je, s trochou nadsázky, samostatná věda. Reklamace je nejčastěji spojena s nespokojeným zákazníkem – a zde se začíná rozplétat celé klubko událostí a souvislostí, které mohou k takové nespokojenosti vést. Většinou je právo na straně zákazníka a na vině může být nejen chyba při samotném lakování (špatně zvolený poměr ředění, nedostatečné odvětrání nebo sušení, špatně zvolená tryska, příliš silná vrstva materiálu a tím vzniklé protekliny), ale také kombinace různých materiálů rozdílných značek nebo třeba špatné parkování pod stromem, na kterém hnízdí ptáci. V praxi se setkáváme s celou řadou závad, které mohou mít tisíce různých příčin. A je na umění techniků – specialistů, aby co nejrychleji rozpoznali, odkud vítr fouká. Na tom slově nejrychleji určitě záleží, protože ať už je reklamace oprávněná či nikoliv, není příliš žádoucí, aby automobil stál několik dnů nebo dokonce týdnů v servisu, než se spor vyřeší.
| Kvalitu autolaku tedy ovlivňuje celá řada proměnných. O odborné posouzení reklamací a chyb při lakování jsme poprosili Jiřího Švece ze společnosti Toplac, s.r.o. |
 |
Takzvaný pomeranč, pokud se vyskytuje v menší míře, je pro reklamaci uznatelný?
Problém pomeranče může mít více příčin. Příliš vysoká viskozita nebo lakování při vysokých teplotách. Nesprávně zvolené tužidlo či tryska pistole. Uznatelnost reklamace je v tomto případě hodně subjektivní. Záleží také na tom, podle jakých měřítek dané auto poměřujeme. Dokonce se nám stává, že si zákazník stěžuje, že lak na opraveném dílu je hezčí než originální lak na sousedním dílu. V každém případě pomeranč lze na rozdíl od krásného laku odstranit. Jde jen o to, co je v daném okamžiku smysluplnější.
Jak velký rozdíl odstínu laku lze reklamovat?
Prakticky lze reklamovat jakýkoliv rozdíl laku. Pokud se podíváte na auto a dva sousední díly mají různou barvu, budete to reklamovat. Otázka spíše zní, co je lakýrník schopen rozpoznat, protože především na jeho oku, barvocitu a zkušenostech je výsledek závislý. Jednotliví výrobci sice poskytují receptury pro jednotlivé odstíny světových i méně známých automobilek, ale ani ta nejrozsáhlejší databáze, kterou Glasurit disponuje, nemůže pokrýt všechny odstíny a především přirozené stárnutí laku. 
Navíc snaha o dosažení maximálních úspor, především u levnějších automobilů, způsobuje, že jeden oficiální odstín může mít až 30 „pododstínů“. A s takovou úlohou si často neporadí ani moderní technika. Některé lakovny používají spektrofotometry, které umějí barevný odstín změřit, ale žádný servis si nemůže dovolit používat opravdu laboratorní přístroje, které v mnoha úhlech měří desítky parametrů a z toho vypočítávají odstíny, tendence, saturaci a další důležité ukazatele pro správné namíchání výsledného odstínu. Tento speciální přístroj používáme v Toplacu, když vzorkujeme nové odstíny pro výrobu do automobilky nebo pro její dodavatele. A opět se vrátím k lidskému elementu, jehož zkušenosti a um je tu velmi důležitý a bez něhož ani ten sebelepší přístroj není zcela stoprocentní.
Které laky jsou na namíchání odstínu jednoduché a u kterých odstínů se lakýrníci nejvíce trápí?
Největší problémy a nejvíce času stráví lakýrníci pravděpodobně se stříbrnými metalickými odstíny. Při lakování těchto odstínů pak hodně záleží nejen na namíchaném odstínu a správném poměru jednotlivých složek, ale také na druhu pistole, jejím tlaku a použité trysce. V poslední době se mezi lakýrníky velmi rozšířila japonská značka stříkacích pistolí Anest Iwata, která díky patentované trysce se speciálními výbrusy stříká při mnohem menším tlaku, a umožňuje tak stabilnější a spolehlivější aplikaci daného odstínu.
Při této příležitosti bych chtěl zmínit jednu zajímavost. Nejedna lakovna na přípravě barev zaměstnává ženy. Mají totiž vyvinutější cit pro barvy, jsou pečlivější a s emotivností barev více spojeny.
Proč se lakýrníci stále častěji vyhýbají lakování do ztracena a raději lakují díl až k hraně?
Lakýrníci naopak lakování sousedních dílů, tzv. přístřiky upřednostňují. Je to přirozenější a rozhodně i jednoduší. Je to podobné, jako když zazdíte okno a budete jej chtít zatřít. Pokud budete chtít mít výsledek dokonalý, pak namalujete celou stěnu. Zrovna tak je lepší, když lakýrník může rozstříknout barvu na sousední díl, přechod je pak neznatelný. Lakovaní na hranu upřednostňují pojišťovny, které se takto snaží šetřit. S některými autoopravárenskými systémy na úrovni Glasuritu lze tímto způsobem díly lakovat, ale při školeních, které pro pojišťovny pořádáme, docházíme ke společnému závěru, že ne u všech odstínů je to lakování na hranu prakticky možné. Je to podobné jako s elektronikou v autě. Někdy lze vyměnit pouze část, ale jindy je nutné nahradit celý modul, protože díky provázanosti by pouze dílčí výměna přinesla problémy jinde.
Lze reklamovat jasně prokazatelnou vadu, která se projeví až po uplynutí záruční doby? Například odlupování barvy z plastových dílů karoserie, či odlupování vrchního bezbarvého laku?
V současné době nabízejí automobilky natolik dlouhou záruční dobu na karoserii a lak, že všechny výrobní vady se zpravidla projeví během záruční doby. Poněkud jiná je situace v autoopravárenství, kde platí, pokud nebudu počítat nadstandardní záruky výrobců, šestiměsíční záruka na provedenou opravu. 
Zde může být vymahatelnost práva komplikovanější, ale pokud se závada projeví a pokud se zjistí, že vina byla na straně lakýrníka, měl by ji seriózní servis uznat a takovou vadu odstranit. Firma Toplac disponuje specializovanými techniky, kteří na vyžádání závadu na vozidle prozkoumají a vypracují posudek. Je to sice velmi důležitá a žádaná činnost, ale zároveň velmi nevděčná. Až na výjimky můžeme totiž potěšit pouze jednu stranu. Naproti tomu se naši technici při svých pravidelných návštěvách na lakovnách snaží neustále dohlížet na dodržování moderních postupů, školit lakýrníky a management lakoven, upozorňovat na možné nedostatky a vůbec aktivně předcházet možným problémům.
Jaké barvy jsou nejchoulostivější na poškrábání? Jak často doporučujete navštěvovat mycí linku, aby to na laku nezanechalo následky? Vyplatí se v tomto případě využívat ruční mytí?
Všechny moderní automobily chrání vrstva vrchního čirého laku, která je dostatečně odolná. Některé automobilky navíc do svých výrobních programů zavádějí odolné ochranné laky proti škrábancům (anti-scratch-clear coat), které chrání nejen proti odlétajícím kaménkům, ale samozřejmě jsou také mnohem odolnější vůči mechanickým kartáčům na myčkách. Dalšími novinkami jsou velmi odolné keramické laky, které jsou výsadou luxusních automobilů, a také laky s nanotechnologií, které umějí drobná poškození autonomně opravit, takže se drobné škrábance a vrypy takzvaně zatáhnou. U těchto aut se nemusíme bát vjet do myčky, zvláště moderní myčky, které nabízejí šetrné technologie mytí, nepředstavují pro lak žádný větší problém. Oproti tomu u automobilů, které jsou lakovány jednoduchým vrchním lakem, dochází díky mechanickému mytí k matování a povrch ztrácí dosti rychle původní lesk. Zde je však pomoc poměrně jednoduchá. Komu záleží na atraktivním vzhledu vozidla, může zvolit některou z leštěnek řady Body Magic, které jsou určeny pro běžné použití a nevyžadují speciální nástroje. Aplikace je jednoduchá a samotný výsledek může velmi mile překvapit.
Pokud ale mluvíme o automobilech, které by do mechanické myčky rozhodně jezdit neměly, pak se jedná o ty, které se chlubí matným lakem. Toto lakování je efektní a určitě upoutá pozornost, ovšem má svá úskalí. Kartáče myčky vám časem z matného automobilu udělají lesklý. Pro mytí je tedy nutné využívat co možná nejčastěji ruční nebo bezkontaktní čištění.
