V řidičích přežívá názor, že na předjíždění existuje právo a je povinností ostatních řidičů se tomu přizpůsobit. Kolik řidičů když dojede cyklistu zpomalí a počká, až v protisměru bude dostatek prostoru na bezpečné předjetí? Naprostá většina jich prostě jede dál a považuje za samozřejmé, že řidiči v protisměru uhnou.
Většina řidičů samozřejmě nikdy čelní střet nezažila a nemá nejmenší představu, co všechno se stane. A věří, nebo hůř – jsou přesvědčeni, že jim se nic stát nemůže („ano, nehody se stávají, ale jen těm druhým“). Zdaleka ne každý řidič si uvědomuje, že při nesprávném předjíždění nemusí ani dojít k dopravní nehodě, a přesto pro ně takový manévr může mít katastrofální důsledky. Za nelegální předjíždění se totiž ze zákona vždy ukládá trest spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. O pokutě a bodech nemluvě.
Jak správně předjíždět?
Předně, zákon o provozu na pozemních komunikacích pojem „předjíždění“ nijak nedefinuje. Musíme tedy vycházet z běžného jazykového významu slova. Předjet, tedy jízdou se dostat před jiné (jedoucí) vozidlo. Předjíždí se vpravo i vlevo. Zásadní rozdíl mezi těmito způsoby ovšem spočívá v tom, že zatímco vlevo je možné předjíždět kdekoliv a kdykoliv s výjimkou jasně vyjmenovaných případů, vpravo je naopak možno předjíždět jen ve vyjmenovaných případech.
Předjíždět vpravo lze jen ve třech případech
Vpravo se předjíždí vozidlo, které mění směr jízdy vlevo a není-li již pochybnosti o dalším směru jeho jízdy. Obvykle půjde o situaci na křižovatce, kde vozidlo odbočuje vlevo. Ale může se jednat i o odbočování na účelovou komunikaci nebo na místo ležící mimo pozemní komunikaci. Důležité je, že není pochyb o tom, že vozidlo skutečně mění směr jízdy vlevo. Dává znamení o změně směru jízdy vlevo, řadí se co nejdále vlevo ve své části vozovky, zpomaluje a podobně. Tedy v takovém případě je možné předjet takové vozidlo vpravo. Dále je možné jízdou v odbočovacím pruhu předjet vpravo vozidlo jedoucí v průběžném pruhu. Obdobně je možné jízdou v připojovacím pruhu předjet vpravo vozidlo jedoucí v průběžném pruhu. Toho využijeme například tehdy, kdy najíždíme na dálnici a snažíme se co nejvíce zrychlit již v připojovacím pruhu. Pak je v pořádku, pokud předjedeme pomalejší vozidlo jedoucí po naší levé ruce v průběžném pruhu. V jiných než v uvedených třech případech je předjíždění vpravo zakázáno.
Vlevo lze předjíždět kdekoliv a kdykoliv
Pravidla provozu rozlišují dva způsoby předjíždění vlevo, a sice s vybočením ze směru své jízdy a bez něj. Pro každý způsob se částečně uplatní jiná pravidla. Pro snazší pochopení rozdílu si představme situaci, kdy řidič najednou předjíždí tři za sebou jedoucí vozidla. První vozidlo řidič předjede s vybočením ze směru své jízdy (musí provést zásah do řízení volantem, aby mohl zahájit předjížděcí manévr), pak už ale pokračuje přímo, tedy zbývající dvě vozidla již předjede bez vybočení.
Pokud řidič při předjíždění vybočuje ze směru své jízdy, musí dát znamení o změně směru jízdy. Naopak pokud nevybočuje, znamení dát nemusí. Ve zmíněném případě tedy bude řidič dávat znamení jen při vybočování k předjetí prvního ze tří vozidel, ostatní vozidla již bude předjíždět bez znamení. Jedinou výjimkou je předjíždění cyklisty, kdy je nutno dávat znamení vždy, tedy bez ohledu na to, zda řidič ze směru své jízdy vybočuje či nikoliv. Důvodem je potřeba předat informaci o přítomnosti cyklisty vzadu jedoucím řidičům.
Pokud řidič při předjíždění vybočuje ze směru své jízdy, nesmí ohrozit řidiče jedoucí za ním. Má se na mysli zejména situace, kdy řidič jedoucí za námi nás začíná předjíždět. V takovém případě již sami nesmíme manévr předjíždění zahájit, musíme nejdřív počkat, až nás druhé vozidlo předjede.
Když se řidič zařazuje před vozidlo, které předjel, musí dát znamení o změně směru jízdy a nesmí ohrozit ani omezit řidiče vozidla, které předjel. Nesmí jej tedy donutit ani k sebemenšímu zásahu do řízení. Toto je velmi porušované ustanovení, často řidiči předjíždějí tak, že řidiči předjetých vozidel musí brzdit, někdy i prudce.
Kdy předjíždět nelze
Nyní k situacím, ve kterých řidič nesmí předjíždět. Předně je to tehdy, nemá-li před sebe rozhled na takovou vzdálenost, která je nutná k bezpečnému předjetí. Řidič tedy nesmí předjíždět takzvaně naslepo, taktikou „začnu předjíždět a někde se mi jistě podaří vrátit zpátky“. Podstatné je, že vidím na celou vzdálenost, která je nutná pro bezpečné předjetí. Pokud ne, předjíždět nesmím. Dále řidič nesmí předjíždět, jestliže by se nemohl bezpečně zařadit před vozidlo nebo vozidla, která hodlá předjet. Tento zákaz řidiči často porušují tím, že začnou předjíždět navzdory tomu, že situace před nimi neobsahuje místo, do kterého by se po předjetí mohli zařadit, a toto místo si, často agresivně, vynucují.
Řidič také nesmí předjíždět, jestliže by ohrozil nebo omezil protijedoucí řidiče. Zde je zajímavé porovnání předjíždění s objížděním. Podobný manévr, ovšem lišící se v tom, zda se vozidlo, před které se dostávám, pohybuje (jde o předjíždění) nebo nikoliv (pak se jedná o objíždění). Zatímco u objíždění pravidla zakazují omezit a ohrozit protijedoucí řidiče, u předjíždění zakazují předjíždět, pokud by došlo k omezení nebo ohrožení protijedoucích řidičů. Zdánlivě malý rozdíl, který ovšem přesně odpovídá rozdílné povaze obou úkonů. Zatímco objíždět musím, tedy pokud nechci za překážkou přenocovat, předjíždění mohu snadno odložit. Právě tento veledůležitý fakt si mnoho řidičů neuvědomuje. Takže podle tohoto pravidla smím předjíždět pouze tehdy, jestliže protijedoucího řidiče nedonutím k sebemenšímu zásahu do řízení. Velmi častá úvaha předjíždějících řidičů ve vztahu k řidičům protijedoucím, že oni mají dostatek místa, aby uhnuli a vytvořili prostor pro předjetí, je zcestná, nebezpečná a nelegální.
Rovněž v případě, že by řidič ohrozil jiné účastníky provozu, nesmí předjíždět. Zde půjde zejména o chodce, jdoucí po levé straně komunikace. Řidič začne předjíždět a v okamžiku, kdy se dostane na levou polovinu vozovky, zjistí, že zde jdou chodci, kteří ho navíc nevidí, protože jdou směrem od něj. Zachycení chodců v takové situaci je typickou nehodou mladých nezkušených řidičů, zejména za podmínek snížené viditelnosti. Pravidla proto předjíždění povolují jen v případě, že řidič má spolehlivý rozhled na celou šíři a délku vozovky a tedy jistotu, že ke kontaktu s chodci nemůže dojít.
Předjíždění je zakázáno na přechodu pro chodce a na přejezdu pro cyklisty a bezprostředně před nimi.
Vzdálenost, ve které řidič nesmí předjíždět před nimi, není přesně stanovena, jde ale o to, aby řidič, který předjíždí, dokončil celý manévr předjíždění ještě předtím, než vjede na přechod nebo přejezd. Naprosto stejná situace je u železničního přejezdu, jakkoliv je text zákona mírně odlišný. Nabízí se otázka, proč zákaz předjíždění neplatí také na nedávno vzniklém místě pro přecházení. Spíše než o záměr půjde zřejmě o nedokonalou práci zákonodárce při novelizaci pravidel.
Předjíždět se nesmí vozidlo, jehož řidič dává znamení o změně směru jízdy vlevo.
Vrátíme-li se o několik odstavců zpátky, vidíme, že řidič nesmí předjíždět, pokud je již sám předjížděn a řidiče tohoto vozidla by mohl ohrozit. A zde vidíme, že nesmíme předjíždět vozidlo, jehož řidič dává znamení vlevo. Z toho vyplývá, že dojde-li ke střetu dvou vozidel, z nichž to zadní při předjíždění narazilo do předního, například zahajujícího také předjížděcí manévr, je velmi obtížné určit míru zavinění obou řidičů. Jde totiž o to, co bylo dříve, tedy jestli přední řidič zahájil předjíždění v době, kdy již byl sám předjížděn, anebo zadní řidič předjížděl vozidlo, které již blikalo vlevo. Nejsou-li k dispozici svědci nebo záznamy z kamer, mají správní orgány i soudy tendenci vinit řidiče předního vozidla, ale rozhodně to není správné.
Vraťme se ještě k zákazu předjíždění vozidla, které dává znamení vlevo.
Tento zákaz neplatí, pokud řidič může předjet v dalším volném jízdním pruhu vyznačeném na vozovce v tomtéž směru jízdy. Můžeme si představit komunikaci o třech jízdních pruzích vyznačených na vozovce v jednom směru jízdy, ve kterém řidič jedoucí v pravém krajním pruhu začne předjíždět před sebou jedoucí vozidlo a k předjetí hodlá užít prostředního pruhu. V levém krajním pruhu jede rychleji jedoucí vozidlo, jehož řidič smí předjíždějící vozidlo předjet, jakkoliv toto vozidlo bliká vlevo, protože k předjetí využije dalšího volného jízdního pruhu. Zákaz takzvaného dvojitého předjíždění, známého ze starých pravidel a zakazujícího veškeré předjíždění již předjíždějících vozidel, již dávno neplatí. Ještě v jednom případě je povoleno předjet vozidlo dávající znamení vlevo, a to jeho předjetím vpravo podle předchozího textu.
Posledním místem, kde platí zákaz předjíždění, je křižovatka.
Ovšem na rozdíl od Slovenska, kde platí zákaz předjíždění na všech křižovatkách, u nás tento zákaz neplatí, pokud vozidlo na křižovatku přijíždí po hlavní komunikaci, na zelenou anebo na pokyn policisty „volno“. Na všech křižovatkách je dále povoleno předjíždění jízdních kol, mopedů a motocyklů bez postranního vozíku a také je možno předjíždět vpravo v již popsaných případech.
Předjíždění řidiči nesmí bránit v předjíždění!
Abychom si nemysleli, že povinnosti má jen řidič předjíždějícího vozidla, je třeba připomenout, že řidič předjížděného vozidla nesmí zvyšovat rychlost jízdy ani jinak bránit předjíždění. U rychlosti jde o to, aby řidič, který je předjížděn, nezačal zvyšovat rychlost s cílem znesnadnit nebo dokonce znemožnit druhému řidiči předjížděcí manévr dokončit. Ale také aby pokud zrychluje, zrychlování na dobu předjíždění přerušil a držel konstantní rychlost, případně zvolnil. Představme si situaci, kdy dvě vozidla opustí obec a začnou zrychlovat. Zadní vozidlo má vyšší výkon a vozidlo před sebou začne předjíždět. V té chvíli řidič předjížděného vozidla musí zrychlování přerušit, držet stálou rychlost a to až do doby, kde je druhým vozidlem zcela předjet. Dostát druhé zmíněné povinnosti, a to nebránit předjíždění, činí mnoha řidičům problémy, a to zejména v případech, kdy jsou předjížděni v rozporu s pravidly. Mají pak tendenci zrychlit, nalepit se na vozidlo před sebou a řidiči předjíždějícího vozidla zkomplikovat situaci. Zkuste si představit, že to uděláte a v důsledku toho se předjíždějící vozidlo srazí s protijedoucím. Ponechme stranou trestněprávní důsledky, které to pro vás bude mít, ale do konce života budete žít s vědomím, že jen proto, že jste nedokázali „rozdýchat“ asociální chování někoho, se těžce zranili nebo zemřeli lidé. Bohužel, tohle si řidiči uvědomí většinou, když je pozdě.
Značka zákaz předjíždění neplatí ve všech případech
Aby výčet zákazů předjíždění byl úplný, připomínám ještě několik dopravních značek. Předně značku Zákaz předjíždění, která zakazuje řidiči předjíždět motorové vozidlo vlevo s výjimkou motocyklů bez postranního vozíku. Tedy vlevo lze předjíždět všechna nemotorová vozidla a z motorových vozidel pak motocykly, ovšem jen bez postranního vozíku, tedy „sólo“. Dále jde o značku Zákaz předjíždění pro nákladní automobily, která platí jen pro řidiče nákladního automobilu o nejvyšší povolené hmotnosti převyšující 3500 kg a která zakazuje předjíždění vlevo všech motorových vozidel, tedy na rozdíl od značky předchozí i motocyklů bez postranního vozíku. Lze tedy vlevo předjíždět jen nemotorová vozidla. Dále tato značka stanovuje, že na vozovce se dvěma a více jízdními pruhy v jednom směru jízdy nesmí řidič nákladního automobilu o nejvyšší povolené hmotnosti převyšující 3500 kg užít k jízdě jiného než pravého jízdního pruhu, není-li to nutné k objíždění.
Obě zákazové značky se vztahují výhradně k předjíždění vlevo. Tedy i za nimi lze vpravo předjet vozidlo, které mění směr jízdy vlevo, pokud jsou splněny další již zmíněné podmínky.
Vodorovné dopravní značky
Podélná čára souvislá a Dvojitá podélná čára souvislá přímo nezakazují předjíždění, pouze se při předjíždění nesmí přejet. Mnoho řidičů se domnívá, že je možné tyto čáry přejet při předjíždění cyklisty. Ovšem opak je pravdou.
Je třeba si uvědomit, že předjíždění je nebezpečný manévr a téměř vždy se řidič pouští na tenký led. A nemusí jít vždy o chybu na straně předjíždějícího řidiče, stačí, aby řidič přijíždějící na křižovatku po vedlejší komunikaci a odbočující vpravo propadl iluzi, že pro něj významná jsou jen vozidla přijíždějící z jeho levé strany. Pokud budeme před křižovatkou předjíždět (a víme, že jedeme-li po hlavní komunikaci není to zakázané), řidič, který přijel na křižovatku zleva po vedlejší a odbočil vpravo pro nás může představovat smrtelné nebezpečí.
Již zmíněný mýtus jakéhosi práva na předjíždění nejde ve většině případů ruku v ruce s chladným kalkulem, co vlastně předjetím získám. Dopravní prostředí je samo o sobě rizikové a i když budeme dodržovat pravidla provozu i všechny zásady defenzivní jízdy, nikdy nemůžeme s jistotou říci, že dojedeme bez úhony do cíle. V okamžiku, kdy začneme předjíždět, zvyšujeme míru rizika trojnásobně, v mnoha případech až desetinásobně. A přitom ušetříme, pokud vůbec, zanedbatelný čas. Proto vždy, když budeme zvažovat předjíždění, zkusme si nejprve uvědomit, co tím získáme. A jestli nám to vzhledem k mnohonásobnému riziku stojí za to.
Pro čtvrté vydání magazínu Business Car napsal Robert Kotál, dopravní akademie, a.s.
